Současnost
Jsme sportovním klubem, který se zabývá tréninkem lyžování dětí školního věku. Zároveň od září do června rozvíjíme pohybové dovednosti dětí při středečních jednohodinových trénincích v tělocvičně. Přijít mezi nás mohou jak úplní začátečníci, tak i pokročilí lyžaři, kteří si chtějí vylepšit lyžařský styl. Po individuální domluvě je možné využít i tréninku snowboardingu. Díky zkušenému týmu instruktorů je všem věnována stejná pozornost.
Dějiny psány našimi lyžařskými předky...
(Vypráví Nikola Zárubová)
Jako nejmladší člen cvičitelů jsem dostala na starosti vyzpovídat pamětníky a sepsat něco málo z historie našeho lyžařského oddílu. Od každého jsem získala něco, tak se pokusím vám všem, které to zajímá, toto téma trochu osvětlit.
Píše se prosinec roku 1965 a v Polabinách vzniká sídlištní Tělovýchovná Jednota Polaban. Kdo přišel s tímto nápadem už si bohužel nikdo nevzpomněl. V roce 1970 se tato jednota přejmenovává na TJ Sokol Polabiny, mimochodem fungující dodnes, zaměřená na všestranný sportovní rozvoj dětí a mládeže. K náplni této jednoty nepatřila jen základní tělesná výchova, ale vznikaly v ní i samostatné sportovní kroužky: badminton, košíková, turistika, gymnastika a další. Pro členy TJ se pořádaly sobotní zájezdy na hory, povětšinou jezdily děti se saněmi nebo pekáčem a občas se přidalo něco málo lyžařů.
V tu dobu se jezdilo do Pece pod Sněžkou, kde se najdou kopce speciálně vyhrazené pro sáňkování. Jelikož na těchto mírných malých kopcích to občasné lyžaře nebavilo a chtěli jezdit na pořádných sjezdovkách a vlekách, rozhodl se pan Ing. Ivan Smetánka založit speciální kroužek pouze pro lyžaře.
Stalo se tak v roce 1975. Jelikož byl o lyžování stále větší zájem, stal se z malého kroužku oddíl lyžařů, který v té době měl kolem 50 až 60 členů. I tak na zájezdy jezdil pouze jeden autobus, takže se zlobivcům občas stávalo, že v sobotu místo radovánek na sněhu zůstali doma, což byl tou dobou nejhorší možný trest. Samozřejmě, že na tolik členů nemohl pan Smetánka stačit sám, a proto mu od začátku byli nápomocni další vedoucí a dá se říci spoluzakladatelé oddílu.
Pan Ing. Jiří Vrbata, který s námi dodnes jezdí pravidelně na hory, se aktivně věnuje lyžování a předává své zkušenosti našim nejmenším. Mimochodem pan Vrbata letos (2009) oslavil 70. narozeniny, tak mu tímto za všechny přeji hodně zdravíčka a ještě pár generací malých lyžařů, kterým bude moci předávat své letité zkušenosti. Dalším spoluzakladatelem lyžařského oddílu byl pan Ing. Jaroslav Vávra, který setaktéž dodnes pravidelně účastní zájezdů.
Jako ve správném lyžařském oddílu se v začátcích děti účastnily i závodů, kde bojovaly se svými vrstevníky z řad týmů, které se zabývaly závodním lyžováním v Pardubickém kraji. Jako každý oddíl lyžařů děti trénovaly na sjezdovce jízdu v brankách, slalom, ale hlavně pilovaly správnou techniku jízdy. Oddíl také vlastnil své slalomové tyče, takže pořádal i klubové závody, kdy se soutěžilo především ve slalomu a sjezdu.
Mezi první členy oddílu patřili mimo jiné i pánové Jaroslav Záruba a Jiří Braun, kteří nastoupili do oddílu po vykonání základní vojenské služby v roce 1985 jako instruktoři lyžování. A nebyli by správní instruktoři bez absolvování trenérských kurzů a bez získání zkušeností od starších vedoucích.
V roce 1993 lyžařský oddíl vystupuje z TJ Sokol Polabiny a stává se z něj samostatná příspěvková organizace. V tomto formátu funguje dodnes. Hodně dětí, které k nám chodí a jezdí s námi na hory, jsou potomci rodičů, kteří ve školním věku také navštěvovali tento oddíl. Takže by se dalo říci, že SKL je takový generační oddíl. Tím také získali mě, nejmladšího člena instruktorů.
Jako prcek jsem prošla pod rukama všem výše jmenovaným pánům a jsem jim moc vděčná za to, co mě naučili. Nejen za to, že díky nim umím lyžovat, ale i za styl jakým to podávají. Za ta léta naučili lyžovat a zdokonalili lyžařský styl tolika dětí (více než dvě generace) a přesto mají pořád stejný přátelský přístup ke všem svým svěřencům. Není důležité, zda-li jsou nadaní nebo méně šikovní, neocenitelná je především snaha se něco naučit. Bez ní to jde málokdy, avšak s ní vždycky.
Jelikož jsem jako nová generace chtěla vyzkoušet také něco jiného než lyže, posledních 7 let se věnuji snowboardingu. Loni jsem získala po čtyřdenním školení průkaz instruktora a chtěla bych tento moderní sport v našem oddílu trošku rozšířit. Další generační instruktorky, které byly ve svých dětských letech taktéž členkami SKL, jsou paní Ing. Petra Nacu a Helena Čadová
A co je vlastně naším cílem? Jelikož vyučujeme rekreační lyžování, nikoli závodní, snažíme se dětem hlavně předat rady a naše zkušenosti do začátků. V oddílu máme i úplné začátečníky, kteří nikdy na lyžích nestáli. S takovými absolvujeme krůček po krůčku jejich lyžařské zdokonalování, které vede až k tomu, že získají nad lyžemi úplnou kontrolu a budou schopni samostatně a hlavně ukázkově sjet celou sjezdovku.
A ti, kteří už na lyžích stáli nebo umí lyžovat, mají možnost se každou sobotu v zimě dostat na hory a pod vedením zkušených instruktorů se i něčemu novému přiučit. K sobotním zájezdům na hory patří ještě středeční navštěvování tělocvičny, které funguje od podzimu do jara, skoro celý školní rok. Zde mohou děti vybít svojí energii při rekreačních sportech jako je košíková, fotbal, floorball, vybíjená a další, ale i při cvičení na gymnastickém nářadí, běhání přes překážkovou dráhu či při různých závodech ve družstvech.
Aby toho nebylo málo, několikrát se nám podařilo uskutečnit koncem jara mimořádný zájezd, řekněme spíše poznávací. Poprvé jsme zavítali v rámci Expedice Harrachov do tamních skláren a na místní skokanský můstek, na kterém se pořádá Světový pohár ve skoku na lyžích. Dále jsme byli navštívit Zelené Říčky s prohlídkou pevnosti Hanička. Dva roky nazpět jsme byli Na horách bez lyží, což byl výlet z Jánských lázní do Pece pod Sněžkou s bohatým soutěžním programem plným her a klání. Podívali jsme se také na Králický Sněžník a do Údolí Doubravky.
Jednoduše – chceme vytáhnout děti od televizí a počítačů do zasněžené přírody a k tomu je i přiučit novým věcem.
Jako nejmladší člen cvičitelů jsem dostala na starosti vyzpovídat pamětníky a sepsat něco málo z historie našeho lyžařského oddílu. Od každého jsem získala něco, tak se pokusím vám všem, které to zajímá, toto téma trochu osvětlit.
Píše se prosinec roku 1965 a v Polabinách vzniká sídlištní Tělovýchovná Jednota Polaban. Kdo přišel s tímto nápadem už si bohužel nikdo nevzpomněl. V roce 1970 se tato jednota přejmenovává na TJ Sokol Polabiny, mimochodem fungující dodnes, zaměřená na všestranný sportovní rozvoj dětí a mládeže. K náplni této jednoty nepatřila jen základní tělesná výchova, ale vznikaly v ní i samostatné sportovní kroužky: badminton, košíková, turistika, gymnastika a další. Pro členy TJ se pořádaly sobotní zájezdy na hory, povětšinou jezdily děti se saněmi nebo pekáčem a občas se přidalo něco málo lyžařů.
V tu dobu se jezdilo do Pece pod Sněžkou, kde se najdou kopce speciálně vyhrazené pro sáňkování. Jelikož na těchto mírných malých kopcích to občasné lyžaře nebavilo a chtěli jezdit na pořádných sjezdovkách a vlekách, rozhodl se pan Ing. Ivan Smetánka založit speciální kroužek pouze pro lyžaře.
Stalo se tak v roce 1975. Jelikož byl o lyžování stále větší zájem, stal se z malého kroužku oddíl lyžařů, který v té době měl kolem 50 až 60 členů. I tak na zájezdy jezdil pouze jeden autobus, takže se zlobivcům občas stávalo, že v sobotu místo radovánek na sněhu zůstali doma, což byl tou dobou nejhorší možný trest. Samozřejmě, že na tolik členů nemohl pan Smetánka stačit sám, a proto mu od začátku byli nápomocni další vedoucí a dá se říci spoluzakladatelé oddílu.
Pan Ing. Jiří Vrbata, který s námi dodnes jezdí pravidelně na hory, se aktivně věnuje lyžování a předává své zkušenosti našim nejmenším. Mimochodem pan Vrbata letos (2009) oslavil 70. narozeniny, tak mu tímto za všechny přeji hodně zdravíčka a ještě pár generací malých lyžařů, kterým bude moci předávat své letité zkušenosti. Dalším spoluzakladatelem lyžařského oddílu byl pan Ing. Jaroslav Vávra, který setaktéž dodnes pravidelně účastní zájezdů.
Jako ve správném lyžařském oddílu se v začátcích děti účastnily i závodů, kde bojovaly se svými vrstevníky z řad týmů, které se zabývaly závodním lyžováním v Pardubickém kraji. Jako každý oddíl lyžařů děti trénovaly na sjezdovce jízdu v brankách, slalom, ale hlavně pilovaly správnou techniku jízdy. Oddíl také vlastnil své slalomové tyče, takže pořádal i klubové závody, kdy se soutěžilo především ve slalomu a sjezdu.
Mezi první členy oddílu patřili mimo jiné i pánové Jaroslav Záruba a Jiří Braun, kteří nastoupili do oddílu po vykonání základní vojenské služby v roce 1985 jako instruktoři lyžování. A nebyli by správní instruktoři bez absolvování trenérských kurzů a bez získání zkušeností od starších vedoucích.
V roce 1993 lyžařský oddíl vystupuje z TJ Sokol Polabiny a stává se z něj samostatná příspěvková organizace. V tomto formátu funguje dodnes. Hodně dětí, které k nám chodí a jezdí s námi na hory, jsou potomci rodičů, kteří ve školním věku také navštěvovali tento oddíl. Takže by se dalo říci, že SKL je takový generační oddíl. Tím také získali mě, nejmladšího člena instruktorů.
Jako prcek jsem prošla pod rukama všem výše jmenovaným pánům a jsem jim moc vděčná za to, co mě naučili. Nejen za to, že díky nim umím lyžovat, ale i za styl jakým to podávají. Za ta léta naučili lyžovat a zdokonalili lyžařský styl tolika dětí (více než dvě generace) a přesto mají pořád stejný přátelský přístup ke všem svým svěřencům. Není důležité, zda-li jsou nadaní nebo méně šikovní, neocenitelná je především snaha se něco naučit. Bez ní to jde málokdy, avšak s ní vždycky.
Jelikož jsem jako nová generace chtěla vyzkoušet také něco jiného než lyže, posledních 7 let se věnuji snowboardingu. Loni jsem získala po čtyřdenním školení průkaz instruktora a chtěla bych tento moderní sport v našem oddílu trošku rozšířit. Další generační instruktorky, které byly ve svých dětských letech taktéž členkami SKL, jsou paní Ing. Petra Nacu a Helena Čadová
A co je vlastně naším cílem? Jelikož vyučujeme rekreační lyžování, nikoli závodní, snažíme se dětem hlavně předat rady a naše zkušenosti do začátků. V oddílu máme i úplné začátečníky, kteří nikdy na lyžích nestáli. S takovými absolvujeme krůček po krůčku jejich lyžařské zdokonalování, které vede až k tomu, že získají nad lyžemi úplnou kontrolu a budou schopni samostatně a hlavně ukázkově sjet celou sjezdovku.
A ti, kteří už na lyžích stáli nebo umí lyžovat, mají možnost se každou sobotu v zimě dostat na hory a pod vedením zkušených instruktorů se i něčemu novému přiučit. K sobotním zájezdům na hory patří ještě středeční navštěvování tělocvičny, které funguje od podzimu do jara, skoro celý školní rok. Zde mohou děti vybít svojí energii při rekreačních sportech jako je košíková, fotbal, floorball, vybíjená a další, ale i při cvičení na gymnastickém nářadí, běhání přes překážkovou dráhu či při různých závodech ve družstvech.
Aby toho nebylo málo, několikrát se nám podařilo uskutečnit koncem jara mimořádný zájezd, řekněme spíše poznávací. Poprvé jsme zavítali v rámci Expedice Harrachov do tamních skláren a na místní skokanský můstek, na kterém se pořádá Světový pohár ve skoku na lyžích. Dále jsme byli navštívit Zelené Říčky s prohlídkou pevnosti Hanička. Dva roky nazpět jsme byli Na horách bez lyží, což byl výlet z Jánských lázní do Pece pod Sněžkou s bohatým soutěžním programem plným her a klání. Podívali jsme se také na Králický Sněžník a do Údolí Doubravky.
Jednoduše – chceme vytáhnout děti od televizí a počítačů do zasněžené přírody a k tomu je i přiučit novým věcem.